Bylo, nebylo... Nějakých třicet kilometrů od Prahy fungoval desítky let zájezdní hostinec, kam se sjížděli lidé z blízkého i dalekého okolí i řada náhodně projíždějících. Ti se pak často rádi vraceli. Důvodem byla rodinná atmosféra, která neměla v okolí obdoby. Pilířem obliby podniku byla hospodská Anička a její manžel, posléze i dcery, synové a další příbuzní, kteří zastávali všechny potřebné profese, od výčepního až po kuchařku.
Ačkoliv restaurace byla skromná a ničím výjimečná, právě ojedinělá rodinná atmosféra, kuchyně jako od maminky a zápal pro věc, byly hlavním magnetem pro návrat hostů.
Jednoho léta se ale objevily vosy. Nikdo je nezval, nikdo netušil, odkud se vzaly, ale bylo jich všude plno. A protože v létě většina hostů pobývala na zahrádce před restaurací, přibývalo vosích bodnutí. Jedno děcko dokonce muselo být odvezenu kvůli alergii do nemocnice a jeho maminka o tom řekla všem známým. Hostů začalo ubývat… Přemístili se do nedalekého nově vybudovaného motelu s klimatizovanou zimní zahradou, kam vosy nepronikly.
Ačkoliv hospodská Anička a její manžel vyzkoušeli všechny známé postupy na hubení vos, těch stále přibývalo…
Aničce i s manželem docházely síly. A provoz restaurace se navíc při malém počtu hostů přestal vyplácet. Rozhodli se tedy po dlouhém přemýšlení svůj boj vzdát a hostinec zavřít.
Tehdy se ale vrátil jeden z vnuků ze studijního pobytu ze zahraničí a požádal prarodiče, aby mu svůj podnik svěřili. A po delším přemlouvání, kdy nedbal jejich varování, se tak nakonec i stalo.
Když jsem po čase znovu projížděl kolem, zahlédl jsem na zahrádce spousty hostů a tak jsem zvědavě odbočil na parkoviště. Restaurace se místo U Aničky jmenovala U tří vos.
U vstupu na zahrádku jsem obdržel plácačku na vosy. Nealkoholické pivo mi bylo naservírováno na tácku, který nabízel účast ve hře: „Zabij tři vosy a dostaneš jedno pivo zdarma“. Bylo zřejmé, že hlavním sponzorem podniku byla nadnárodní firma, vyrábějící sprej na hubení hmyzu. Všichni hosté s plácačkou v ruce lačně čekali na každou další vosu. Nebylo si ani kam sednout… Tomu se říká marketing – udělat z nevýhody svou hlavní přednost!
Publikováno ve Fresh Marketingu v září 2011