Na tuto situaci jsem si vzpomněl nedávno na setkání spolužáků ze střední školy po mnoha letech. V mém nejbližším okolí byli tři muži věkové kategorie 45 - 50 let, s vysokoškolským vzděláním, bydlící v Praze nebo jejím bezprostředním okolí. Takže podle základní socio-demografické klasifikace na první pohled poměrně homogenní skupina. Jenže tady veškerá podobnost končila.
První z nich je manažerem nadnárodní poradenské společnosti s vysoce nadprůměrnými příjmy. Vlastní dva luxusní vozy a vilu ma Praze 6, metrem nebo tramvají nejel více než deset let a většinu času tráví na zahraničních cestách. V letadle čte převážně zahraniční ekonomické tituly. Během víkendů se pohybuje zejména na golfových hřištích, večery tráví v prestižních restauracích se svou milenkou. Pracovat chce ještě maximálně dva roky, než se stane rentiérem. Ale trápí ho současný těžko predikovatelný vývoj amerického kapitálového trhu. Měl lehký tik ve tváři, oslovoval nás jmény svých zahraničních kolegů, během celého večera neustále vyřizoval maily přes nejmodernější a nejluxusnější mobilní telefon.
Druhý z bývalých spolužáků pracuje jako odborný asistent na vysoké škole. Jeho průměrný příjem mu umožňuje jezdit automobilem značky Škoda, samozřejmě na leasingové splátky, splácí hypotéku na sídlištní byt. Večery tráví opravováním seminárních prací studentů a poslechem ČRo, případně sledováním ČT 2. Čte Respekt a Lidové noviny. Čtyřikrát za rok si v rodinném kruhu dopřeje narozeninovou oslavu v restauraci střední úrovně, na což následně celá rodina dlouho vzpomíná, jako na mimořádný zážitek. Práce ho baví, mezi studenty je oblíbený, ale někdy má pocit zmaru z toho, že díky svým příjmům nedokáže dětem dopřát kvalitnější vzdělání a že nevytváří do budoucna žádné materiální hodnoty, ale žije tak říkajíc ze dne na den.
A konečně poslední z těchto spolužáků nedávno opustil svůj post šéfa IT v nadnárodní korporaci a odstěhoval se za hranice hlavního města do skromné chatky v zahradní kolonii. Nemá hodinky ani pevnou pracovní dobu. Nevlastní televizi a média téměř nekonzumuje. Jeho podprůměrné příjmy a plody z vlastní zahrady mu dostačují na pokrytí všech nákladů, aniž by se musel zadlužovat. Při návštěvě Prahy se po městě pohybuje pěšky nebo na kole, někdy v kombinaci s prostředky MHD. Mimochodem, vypadal z nás všech paradoxně nejšťastněji…
A pak že průměr stačí k efektivnímu zacílení reklamní kampaně! Při úvahách o kampani je dobré mít k dispozici nejen výsledky dostupných výzkumů, ale zároveň se musíme dívat kolem sebe a nesmíme zapomínat na zdravý selský rozum!