Symbolicky v den výročí vzniku Československa odstartoval projekt nového titulu Deník N. Chce prý být centrem kvalitní nezávislé žurnalistiky a protipólem projektů, které jsou v rukou tuzemských oligarchů. Nezávislost se má týkat i reklamních příjmů.
Náklady na provoz mají kromě vstupních investic postupně pokrýt příjmy od předplatitelů. Jelikož tento model není stále v českém prostředí příliš obvyklý, hodně bude záležet i na nastavení obchodní nabídky.
Protože se zdá, že se může jednat o projekt chvályhodný, zamysleme se, jak případně vylepšit stávající nastavení.
V den spuštění projektu nabízel Deník N měsíční nebo roční předplatné. U obou je možno zvolit základní (přístup na web) nebo kompletní (sdílení článků,...) verzi. Jakoby pod čarou se nabízí varianta tištěného titulu navíc.
Cena základu u měsíčního předplatného je 195,- a kompletu 330,- Kč. V roční variantě jsou uvedené ceny nastaveny na desetinásobek. Zvýhodnění tedy činí „2 měsíce zdarma“. To bohužel není nikde zdůrazněno. Dalším problémem je, že u ročního předplatného ve verzi s tištěným výtiskem případný předplatitel nevidí informaci, že bude uvedenou sumu 200,- Kč měsíčně platit rovněž jen 10x. Toto je to zohledněno až v celkové ceně, po kliknutí na objednávku.
K výše uvedeným „drobnostem“ bych dále doplnil klasickou poučku, doporučující vždy možnost výběru ze tří variant, kterou demonstruje případová studie předplatného na Financial Times, kdy u tří variant 84% předplatitelů zvolilo nejdražší verzi (on-line + tisk), zatímco při nabídce jen dvou verzí (jak má nastaveno Deník N), převažovala verze základní. Při třech verzích zkrátka řešíme, pro kterou se rozhodneme, zatímco u dvou, jestli si vůbec předplatíme. Mezi další možnosti by u titulu s takto specificky vyprofilovanou cílovou skupinou mohla být nabídka ve stylu „plaťte, kolik uznáte za vhodné“ (v omezeném rozptylu), a případně i numerologická optimalizace cen („magická“ devítka na konci – 3.299,-), samozřejmě s potlačením „Kč“, protože uvedení měny obvykle evokuje pocit zbytných výdajů.