Krátce po poledni se rozezněl kancelářemi nám všem tak dobře známý zvuk gongu. Trochu mně překvapil, ale vlastně ne zas až tak moc, po tom úmorném pekle prožitém během několika posledních dní… Popravdě řečeno jsem s ním podvědomě tak trochu počítal. Těšil se na něj. Uprostřed rozepsané věty opouštím kancelář, abych se vzápětí potkal s ostatními kolegy v zasedačce.
Rozmisťujeme se do kruhu a chytáme se za ruce. Pokolikáté už vlastně došla situace v letošním roce až takhle daleko? Všichni mlčíme, situace je vážná a nikomu není třeba nic vysvětlovat. Jen dva nováčci v týmu nedokážou úplně skrýt svou nervozitu. Všechno je ale jednou poprvé.
A už je to tady. Z reproduktorů se ozývají první tóny skladby Purple Rain od Prince. Rytmicky se pohupujeme a hledíme vzhůru. Následuje podmanivá Standing in the Rain od Tiny Turner a hned po ní uvolněný Sinatrův projev v Singin´ in the Rain, aby naše seance vyvrcholila v podmanivé skladbě od Adéle – Set Fire to the Rain.
Naše identity se postupně rozpouštějí v přívalu tónů. Původně nesourodá skupina lidí je najednou jediným celistvým organismem, propojeným společnou touhou. Se svými sousedy po obou stranách si vzájemně drtíme dlaně, náš živý kruh se dává do krouživého pohybu a postupně se propadáme vzhůru do extáze…
Zbytek odpoledne vnímáme už jen v mlžném oparu. Občas někdo prohodí: „Musí to zase vyjít!“. Všichni doufáme a rozcházíme se do svých domovů. Pár hodin s nikým z nás nebude řeč. Ten stav už všichni moc dobře známe a proto se co nejrychleji ukládám ke spánku.
Samozřejmě za zvuku skladby Obchodník s deštěm od skupiny Kryštof. Následující hit Mariky Gombitové V období dažďa a Štaidlovo Mží ti do vlasů už zpracovává pouze mé podvědomí…
…na víko rakve dopadají první prstě hlíny. Nejprve nahodile a s dlouhou prodlevou, postupně však ve stále pravidelnějším rytmu. Tělo se začíná probouzet k životu. Temnota se rozpouští a mě ze zlého snu probouzí staccato dešťových kapek, které dopadají na okno i měděný parapet. Déšť ani po chvíli neustává. Naopak - sílí. Štěstí začíná naplňovat každičký koneček mé mysli i těla. To zas jednou bude konečně pořádná sledovanost!
Publikováno v MaM, 16. 4. 2012