Do začátku roku 2020 jsem měl každý den v průměru čtyři schůzky s klienty a dalšími obchodními partnery. Přesuny na jednotlivá jednání jsem se snažil do určité míry optimalizovat, nicméně obvykle mi každý den zabraly zhruba dvě hodiny času. V průběhu března 2020 došlo kvůli covidové situaci k radikální změně, většina jednání se postupně začala přesouvat do video platforem. Tato situace trvá s výjimkou určitého uvolnění během loňského léta až do současnosti, takže přibližně jeden rok.
Dvě ušetřené hodiny denně představují deset hodin týdně a zhruba čtyřicet hodin měsíčně. Za rok je to tedy úctyhodných 480 hodin času „navíc“. To při osmihodinové pracovní době znamená šedesát „ušetřených“ dní za rok, nebo chcete-li dvacet celých dní času navíc.
V oblasti marketingových komunikací to má určitě velmi podobné řada z nás. Zatímco někteří lidé se s nastalou novou situací nedokázali úplně vyrovnat a propadli třeba démonu alkoholu, nebo u nich došlo k ukončení dlouhodobých partnerských vztahů, jiní tento bonusový čas navíc využili ve svůj osobní nebo pracovní růst. A protože šedesát pracovních dní navíc jsou tři měsíce, bylo to mnohdy znát. Byl jsem svědkem transformace „taťky“ v kulturistu, i zrodu nového start-upu. Tolik nových nápadů a myšlenek na nové projekty jako za uplynulý rok jsem dříve neviděl ani za pět let! Co z nich vzejde se uvidí během následujících dvou až tří let. Potvrdilo se zkrátka, že každá krize urychluje pokrok a vznik a vývoj nových postupů a projektů.
V oblasti plánování reklamy v médiích došlo za poslední rok k dramatickým změnám konzumace jednotlivých typů médií. Některé jsou dočasné (nižší konzumace médií v oblasti venkovní reklamy kvůli menší mobilitě), jiné mohou být fatální (částečný odliv i starších čtenářů tradičních tiskových médií do online platforem, u někoho zase vznik závislosti na online filmových platformách, který i do budoucna velmi pravděpodobně omezí návštěvy multiplexů). Mezi vítěze patří online a sledování televize, které také dočasně narostlo.
Klienti museli radikálně změnit své záměry v oblasti plánování a nákupu médií. Zejména ti, kteří měli zavřené své obchody a provozovny. Někteří svou komunikaci utlumili, jiní se snažili investovat do budoucnosti a byli aktivní i nadále. Pokud jim to přinese v budoucnu nárůst podílu na trhu, budeme je moci označit také za vítěze.
„Covidový“ rok utekl velmi rychle, i když byl vlastně o tři měsíce delší. Extraverti melou z posledního kvůli nedostatku mezilidských kontaktů, introverti mají poprvé v životě pocit, že svět se řídí podle jejich not. Jedno je ale jisté. Jednou na tohle velmi zvláštní období budeme vzpomínat stejně, jako moje generace na naprosto ojedinělé období let 1989 až 1990, nebo jako generace našich rodičů na rok 1968, případně jako naše babičky a dědové na období konce druhé světové války.
Foto: Petr Majerik