Byli dva. Dva nerozluční kamarádi, kteří se potkali už na základní škole, společně navštěvovali střední a posléze i vysokou školu. Věděli o sobě všechno a někdy si připadali skoro jako dvojčata. Proto pro jejich nejbližší okolí nebylo velkým překvapením, když po škole nastoupili ke stejnému zaměstnavateli, nadnárodní firmě z oblasti rychloobrátkového zboží. Petr měl jako brand manager na starosti sušenky, Pavel se věnoval cukrovinkám.
Ačkoliv do té doby dosahovali ve většině oblastí podobných výsledků, v první práci se vše začalo pozvolna měnit. Zatímco Pavel začal postupně vyjíždět služebně do zahraničí, Petr byl neustále upoután u obrazovky počítače, kde se věnoval vyplňování nudných statistik. Pavel často zaskakoval za vedoucího marketingu na různých schůzkách a konferencích, Petra jejich společný šéf někdy skoro ani nepozdravil… A tak dále.
Z těchto důvodů se viděli čím dál tím méně a začali se odcizovat. Jednoho dne to Petr nevydržel a otevřeně se Pavla zeptal, co dělá špatně. „To je dost, že se na to ptáš! Devil is in the detail, kamaráde“, odpověděl Pavel a začal se s nejlepším přítelem nezištně dělit o svá tajemství.
A tak se Petr dozvěděl, že titulní stránku každého důležitějšího materiálu pro svého šéfa Pavel opatří nepřehlédnutelným nápisem: Důvěrné – pouze do rukou adresáta!!! Občas svůj výstup ještě zataví do průhledné folie, aby zdůraznil jeho výlučnost. Nedávno šéfovi poslal pro změnu mail, ve kterém ho požádal o diskrétní schůzku mimo kanceláře firmy, aby mu sdělil přísně tajné informace od nejmenovaného zdroje u konkurenční společnosti. Ve skutečnosti se jednalo o data volně dostupná na internetu, stačilo si dát jen trochu práce s jejich vyhledáním. Není proto divu, že Pavlovi kariéristický šéf po krátké době nabízí tykání a Pavel se stává jeho pravou rukou. „Zkrátka a dobře, musíš se odlišit, vzbudit zvědavost a tím přitáhnout pozornost svého okolí“, zakončuje Pavel a spěchá na letiště, aby stihl let na celosvětovou konferenci firmy, kde zastupuje českou pobočku.
Petrovi se postupy teď už bývalého přítele vůbec nezamlouvaly, ale začalo v něm hlodat pokušení, zda jich nevyužít alespoň v osobní sféře.
Později večer před odchodem do koupelny nechal na stole jakoby omylem obálku s nápisem „Tipy na vánoční dárky“, kde na prvním místě figuroval snubní prstýnek. Cestou do ložnice zaznamenal, že obálka byla stále zalepená, nicméně poněkud pomačkaná… Nadcházející noc byla nejvášnivější, kterou Petr se svou přítelkyní kdy zažil.
Publikováno ve FRESH Marketingu, IX/2011